Ján Bittner - Len dobre pripravený životopis a Ing pred menom vám dobrú prácu nezaistia

Autor: Aktivita zvyšuje úspech
Kategória: Blog
Dátum: 08.09.2016
0
824d
2117
Blog 08.09.2016

 
Meno: Bc. Jan Bittner
Univerzita: Mendelova univerzita v Brně
Program:  Ekonomika a management
Ročník: 2. Ing
Vek:  24
   

 

Stretla som ho na Prvákovinách, pre nezasvätených je to uvítací program pred nástupom na VŠ. Už tam sa mi zdal ako niekto, kto to má všetkých päť pohromade. Nemýlila som sa, počas štúdia som mala možnosť pracovať s ním na skupinových projektoch a už tam bolo vidieť, že to niekam dotiahne. Myslím, že patrí k ľuďom, ktorých nejde len tak ľahko prehliadnuť. Je  študentom nadväzujúceho študijného odboru na Mendelovej univerzite v Brne a momentálne si „užíva“ podnebie Bangkoku, kde sa vydal študovať na jeden semester. Bol na Erazme vo Fínsku a bol stážistom v medzinárodnej spoločnosti. Tak som sa rozhodla, trošku ho vyspovedať.

 

Ako zvykneš tráviť svoj voľný čas? čo ťa baví?

Už od malička mě moc baví sportovat. Sice žádný z nich nedělám závodně, ale nalákáte mě téměř na cokoliv. V posledních letech jsem přidal také cestování, čtení knih a práci v oboru, která mi dost otevřela obzory.

 

Pracoval si už pri bakalárskych štúdiách? Čo ťa motivovalo?

Během bakalářských studií jsem samozřejmě pracoval. Díky tomu, že pocházím z vesnice a ve svém rodném kraji jsem měl v té době i přítelkyni, nejednalo se o práci v oboru. Byl jsem motivován hlavně pravidelným přísunem peněz a možností zlepšení svých manuálních schopností, které bych v budoucnu mohl využít pro vlastní potřebu a které mi, jakožto studentovi ekonomického zaměření, chyběly. Do dneška to beru jako dobrou volbu – zjistil jsem brzy reálnou hodnotu peněz a vyzkoušel jsem si na delší dobu práci, kterou bych celý život rozhodně dělat nechtěl – i to mě motivuje k úspěšnému ukončení studia a sbírání co možná nejvíce zkušeností během něj.

 

Rozvíjaš svoje schopnosti/vedomosti aj mimo školy? Akým aktivitám sa venuješ popri škole?

Až po úspěšném složení státní závěrečné zkoušky na bakalářském studiu jsem si uvědomil, že pouze s „Bc.“ před jménem nebudu na pracovním trhu tak použitelný, jak jsem si původně představoval. Proto jsem se mimo jiné rozhodl najít si práci v oboru. Několikrát jsem přemýšlel i o návštěvě různých networkingových eventů apod., bohužel ale marně. Vždy sám sebe přesvědčím, že nejlepší networking je ten přirozený, nenucený.

 

Zažil si nejakú udalosť alebo získal nejakú skúsenosť, ktorá ťa posunula “ďalej“?

Během navazujícího studia jsem ve velmi krátkém době rychle změnil názor na mnoho věcí; mimo jiné i na téma zahraničních pobytů. Vyplnění a odevzdání přihlášky považuji za jedno z nejlepších rozhodnutí, které jsem zatím v životě udělal. Strávil jsem nádherných 5 měsíců ve Finsku, kde jsem se zlepšil v cizím jazyce, vyzkoušel jiný vzdělávací systém, poznal desítky nových přátel, procestoval mnoho nádherných míst a získal opravdu hodně neocenitelných životních zkušeností. Přál bych každému, aby právě této možnosti využil a nepřemýšlel stále nad tím, proč něco v životě neudělat. Právě zkušenosti ze zahraničního pobytu mi po návratu do rodné země významně pomohly posunout se ještě o něco dále.

K mému překvapení jsem v červnu roku 2015 prošel výběrovým řízením (kratší formou assessment centra) a dostal se na pozici stážisty na sdílené finanční centrum do mezinárodní společnosti, kde jsem sice působil na hierarchicky nižším oddělení – AP (Accounts payable – účetní závazků) – i přes to na mě ale čekalo mnoho nových činností, seznamování s pracovním kolektivem a pracovní náplní, o které jsem ještě pár měsíců před tím tvrdil, že ji v životě dělat nebudu (sám sobě jsem ujišťoval, že nikdy nebudu mít nic společného s účetnictvím). A co víc – byl jsem s ní naprosto spokojený! Za 13 měsíců strávených v Zebra Technologies mohu s klidem říct, že jsem nabral sebevědomí potřebné při pracovních pohovorech, získal první delší zkušenost s praxí v sektoru financí, a tedy i významnou položku do životopisu, poznal mnoho chytrých a ochotných lidí (a dnes už i velmi dobrých přátel) i systém jakým funguje velký korporát. Při studiu jsem si přivydělal slušné peníze, zvykl si na každodenní vstávání a povinnosti pracujícího člověka a zjistil, že i jako stážista s polovičním pracovním úvazkem jsem schopen vytvořit přidanou hodnotu a stát se stabilní součástí týmu. Už nemám strach z toho, že bych mohl být jako student nepotřebný. Naopak, moc se těším na následující práci! A kdo ví, jestli to nebude zase v „Zebře“.“

 

Čo ťa poháňa vpred?

Každého určitě motivují peníze. Pro peníze chodíme do práce. Studujeme pro to, abychom jednou měli dobře placenou práci, která nás bude bavit. V současné době mě ale nejvíc motivuje, když vidím, že lidem na mě záleží. Pocit, že do mě někdo vkládá důvěru, ať už v práci nebo během studia. Pocit dobře odvedené práce, který je umocněn spokojeností nadřízených, kolegů nebo spolužáků. Za pocit si sice nic nekoupím, ale dává mi to naději, že bych do budoucna nemusel být úplně ztracený.


"Stejně jako šikovný člověk s výučním listem může mít po roce prosperující firmu, tak i neschopný inženýr může být po letech bez práce."
 

 

Nedávno si odišiel do Bankoku, ako tam zatiaľ vyzerá tvoj bežný deň?

Po více než dvou týdnech v Bangkoku si pořád zvykám na místní podmínky a snažím se nastavit si nějaký dlouhodobější řád. V Thajsku většina lidí nemluví anglicky, čelíme tady úplně jinému podnebí než v ČR a životní styl se s tím naším, evropským, taky nedá porovnat. Studium tady probíhá v blokové formě, kdy máme večerní tříhodinové přednášky v pondělí, středu a čtvrtek a dlouhý, sedmihodinový „maraton“ každou neděli. Délka studia jednoho předmětu je přibližně jeden měsíc a po jejím ukončení teprve začíná výuka dalšího. Díky tomu, že v Bangkoku je extrémně hustá doprava, nenašli jsme zatím odvahu jezdit na výlety ve dnech, kdy musíme jít do školy. Mohlo by se totiž lehce stát, že místo účasti na přednáškách bychom stáli hodiny v kolonách. Mým cílem je co nejefektivněji kombinace povinností a zábavy. Ve volném čase s kamarády plánujeme výlety po Bangkoku, celém Thajsku i sousedních zemích, do toho samozřejmě sportujeme a užíváme si místního jídla – zejména street food – ale také častých úsměvů Thajců, u kterých si občas připadáme jako taková menší atrakce.

 

Čo ťa tam najviac prekvapilo?

Nejvíce mě zatím překvapila veřejná doprava v Bangkoku. Pokud neznáte místní poměry a přijdete na zastávku MHD, většinou nejste schopní zjistit, jaké autobusy na ní staví, kam míří, jak často jezdí... Jedna z prvních věcí, kterou jsme právě z tohto důvodu po příletu zařizovali, bylo datové připojení na internet do mobilních telefonů. Bez služeb Google bychom asi byli do dnešního dne naprosti ztracení.

 

Čo ti tento pobyt doposiaľ dal?

Zatím jsem měl možnost ověřit, že jsem schopen na vlastní pěst proletět část světa a úspěšně se dostat na místo určení. Postupně se učím být nekompromisní k taxikářům, kteří mě považují za turistu a nechtějí pustit taxametr, aby si pak mohli říct o mnohem vyšší částku (v Dubaji se mi tato nezkušenost již vymstila), velké pokroky také dělám ve smlouvání a také ve zlepšování řeči těla, která je tady potřeba dost často. Po návratu do rodné země ji budu bez pochyb ovládat plynule!

 

Čo považuješ, za dôležité pre budúce uplatnenie?

Zatím nejsem schopen rozdávat moudra, protože moje dosavadní pracovní zkušenosti ještě nejsou tak velké. Sám za sebe ale mohu přiznat, že nepovažuji akademické tituly za zaručený prostředek k získání dobré práce nebo startu kariéry. Po dvou semestrech navazujícího studia jsem byl rozhodnutý skončit. Naštěstí jsem si pořádně promyslel důsledky a uvědomil si, že by mě to mohlo později hodně mrzet. Stojím si ale za tím, že pouze dobře udělaný životopis a „Ing.“ před jménem mi dobrou práci nezajistí. Budu to vždycky jen já, moje chování a vyjadřování; budu to já se svými schopnostmi a dovednostmi, kdo bude muset dokázat, že na to má nebo nemá. Stejně jako šikovný člověk s výučním listem může mít po roce prosperující firmu, tak i neschopný inženýr může být po letech bez práce. Proto se během studií snažím najít optimální cestu mezi studiem, kariérou ale z velké části i zábavou. Chtěl bych na studentský život vzpomínat jako na životní etapu plnou krásných vzpomínek, nejen jako na cestu k zaměstnání.  A jestli to byla dobrá volba? To se teprve uvidí!

 

Obľúbený citát na záver:

"Není důležité zvítězit, ale vyhrát"

 

 

Prečítajte si aj o 24-ročnom Slovákovi, ktorý vytvoril pre mladých ambicióznych ľudí mentorský program Lead Up, ten im umožňuje formovať sa a približovať svojim cieľom pod vedením skúsených úspešných osobností Slovenska!

 

Rozhovor spracovala Angelika Činčárová,  © AZU - Aktivita Zvyšuje Úspech, 2016 . Tento článok vznikol v rámci série popularizačných článkov úspešných absolventov slovenských a českých vysokých škôl.